V okamžiku početí jsou přítomna dvě srdce, která v ideálním případě toužebně očekávají příchod malého děťátka, stejně tak by člověk neměl umírat sám.

Spolu do posledního vydechnutí.

Jsem dula na konci života. Ta jež při vás stojí na samotném konci cesty zvané Život, u brány Smrti.

Abychom unesly tíhu emocí, které nám Život se všemi svými barvami přináší, máme potřebu sdílení. Když máme radost, potřebujeme někoho kdo se raduje s námi, prožívá naše štěstí a euforii…

Obdobně je to i se smutkem, strachem a bolestí. Potřebujeme ucho, které nás vyslyší, rameno, na kterém se dá vyplakat a srdce, které soucítí.

Svou přítomností držím prostor, kde lze mluvit o potřebách, pocitech, strachu, přáních i nadějích. Můžu být prostředníkem mezi odcházejícím a jeho rodinou, neboť nás nespojuje takové pouto, které by z obavy před ublížením bránilo v upřímnosti

Poskytuji nemedicínskou, holistickou podporu a útěchu umírajícímu a jeho rodině

Příběh, který mne dovedl sem, k těmto řádkům, najdete tady

Od ♥ k ♥ Naďa Svoboda