V okamžiku početí jsou přítomna dvě srdce, která v ideálním případě toužebně očekávají příchod malého děťátka, stejně tak by člověk neměl umírat sám.
Spolu do posledního vydechnutí.

Jsem dula na konci života. Ta jež při vás stojí na samotném konci cesty zvané Život, u brány Smrti.
Abychom unesly tíhu emocí, které nám Život se všemi svými barvami přináší, máme potřebu sdílení. Když máme radost, potřebujeme někoho kdo se raduje s námi, prožívá naše štěstí a euforii…
Obdobně je to i se smutkem, strachem a bolestí. Potřebujeme ucho, které nás vyslyší, rameno, na kterém se dá vyplakat a srdce, které soucítí.
Svou přítomností držím prostor, kde lze mluvit o potřebách, pocitech, strachu, přáních i nadějích. Můžu být prostředníkem mezi odcházejícím a jeho rodinou, neboť nás nespojuje takové pouto, které by z obavy před ublížením bránilo v upřímnosti
Poskytuji nemedicínskou, holistickou podporu a útěchu umírajícímu a jeho rodině
Příběh, který mne dovedl sem, k těmto řádkům, najdete tady
Od ♥ k ♥ Naďa Svoboda

Život a smrt patří k sobě jako den a noc, černá a bílá a nebo rub a líc jedné mince.
Neznám nikoho kdo by se dokázal vymanit z koloběhu žití.
Jsme připraveni postarat se o své blízké v posledních chvílích? Co nás čeká? Existuje dobrá smrt?
Do kurzu TUDY