Hlazení a dotek uvolňuje v těle řadu hormonů v čele s oxytocinem, který je zodpovědný za dobrou náladu a pocit uvolnění. Těchto pochodů se dá dobře využít i v oblasti, která se nás dotýká – jednak při péči o našeho nemocného človíčka a jednak při péči o nás samotné – v roli pečujících.
Byla to krása, říkával
Při péči o našeho Pepu jsem obden využívala masáž chodidel a lýtek. Nohám, které bývaly velmi nateklé, se tak ulevilo a otok alespoň částečně ustoupil. Pro Pepu to byla pocitově příjemná záležitost, protože mi vždycky po masáži říkával: “ Byla to krása“ . Pro mě to byly také příjemně strávené chvíle, protože jsem věděla, že to má smysl.
Když jsme nemasírovali chodidla, zaměřili jsme se na záda. Pepa trpěl rakovinou slinivky, v době kdy bral na bolest tabletky a ještě jsme nelepili náplastě, byla pro něho nejúlevnější poloha v sedě na gauči, před sebou na konferenčním stolku měl položené dva velké polštáře a o ně se opíral předloktím a hrudníkem.
V této poloze jsem nejdřív zlehka masírovala kůži svatojánským olejem, postupujícím časem však svalová hmota rychle mizela, a aby byl dotyk příjemný, hladivé pohyby jsem prováděla přes oblečení se speciálně ušitými rukavicemi z měkkého materiálu.
Později, když už se bolest dala zvládnout jen morfinovými náplastmi a léky podávanámi v infuzi, ve chvílích kdy nespal, jsem ho držela za ruku. Jeho mysl se už většinou toulala jinde a věřím tomu, že právě podle dotyku mě vždycky bezpečně poznal.
Dotykem jsme se také loučili – dva propletené malíčky, to by náš pozdrav. Nebojte se svých milých, o které pečujete, dotýkat. Je to základní a nejpřirozenější lidská potřeba. Jejím uspokojením účinně bojujete proti depresím a psychickému strádaní. A ve finále je to to nejmenší co pro svého človíčka můžete udělat.