Návštěva domácího hospice

Co ve vás vyvolá slovní spojení DOMÁCÍ HOSPIC?

Co ve vás vyvolá slovní spojení Domácí Hospic? Je to strach, odpor, nejistota? S takovými emocemi mého okolí jsem se setkala, když jsme před dvěma lety vyřizovali záležitosti kolem péče o našeho nevyléčitelně nemocného človíčka. Můžu vás ale ujistit, že není čeho se bát, je jen potřeba to „poznat a osahat“.

Nedávno u nás v Novém Městě na Moravě probíhala akce Domácího hospice Vysočina „Den otevřených dveří“. Byla to příležitost nakouknout do zázemí lidí, jejichž posláním je pomoci rodině doprovodit své nejbližší v posledních dnech a chvílích života v rodinném kruhu. Bylo to velmi milé a přívětivé setkání. Setkání s lidmi, se kterými nás váže citové pouto z doby před dvěma lety, kdy jsme jejich pomoc potřebovali. Jejich úsměv vám můžu zprostředkovat alespoň přes čočku fotoaparátu:

Našla jsem na internetu video, které je škoda nevidět 🙂 . Pojďte, nakoukneme spolu do Domácího Hospice sv. Zdislavy v Třebíči a zjistíme, že není čeho se bát.

Z tohoto světa odejdeme jednou všichni, každý jeden z nás, toto je jediná jistota, kterou máme a kterou si taaaak neradi připouštíme. To uvědomění si své vlastní smrtelnosti nám spoustu věcí ulehčí a život se paradoxně stane radostnějším. Rozdíl mezi tím kdo je zdravý a tím, který je nevyléčitelně nemocný je také v tom, že nemocný VÍ, že se konec blíží (pokud s ním tedy ovšem hrajeme fér hru a vážnost nemoci mu nezatajujeme a nemažeme med o tom, jak zase bude fit, kolem pusy), má čas dát si svoje věci do pořádku a může odejít z tohoto světa smířený. Zdravý člověk je v nejistotě, možná spíš v neuvědomování si vlastního konce, a tak se stává, že spousta záležitostí zůstane neuzavřená, nevyjasněná, nevyřešená. Toť moje úvaha.

Všem andílkům se srdíčkem na dlani, ať už je jejich barva trička jakákoliv, s láskou děkuji 😍.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *