Modul 2: Umírání – náš vztah ke smrti

Jistě jste se již během svého života setkali se smrtí – ať už vám zemřel někdo blízký nebo mazlíček. Jak jste se s tím vyrovnali? Přijali jste smrt jako něco nevyhnutelného, co je součástí života? Nebo jste ji pohřbili hluboko v sobě?

Co víme o smrti?

Jako dula na konci života bychom si měli uvědomit, že každá smrt je jiná – respektive její prožívání. Každý váš klient bude umírání prožívat jinak a stejně tak jeho blízcí. Vše je v pořádku, pokud to tak vyhovuje umírajícímu – neexistuje jeden dobrý způsob umírání.

Není to Vaše smrt

Pamatujte, že to není vaše smrt, tedy nemusí probíhat podle vašich představ. Je to jejich smrt.
Může se to zdát jako velká výzva, zvlášť pokud jste velmi empatičtí a citliví. Je dobré mít někoho, s kým můžete sdílet své prožitky a myšlenky – můžete tak učinit třeba ve spolku Thymus.

Povídat si s ostatními dulami může být nejen léčivé, ale také inspirující. Jsou to stejně naladěné osoby. Získáte jiný pohled na svoji práci nebo třeba zajímavý náhled na situaci, kterou zrovna řešíte. A určitě najdete i naslouchající ucho, pokud budete mít pocit, že je toho na vás hodně.

Náš vztah ke smrti

Zamyslete se nad smrtí. Jaké to ve vás vzbuzuje pocity? Smrt je obvykle v kultuře chápána jako něco špatného nebo jako trest. Ale smrt sama o sobě přece není špatná. Všichni víme, že jednou přijde. Smrt je jediná jistota, kterou v životě máme.
Vše, co se narodí, musí zemřít. Přesto je pro nás smrt těžké a bolavé téma.

Je to pochopitelné – bolí to, když nás opustí někdo nám blízký. Je důležité naše emoce prožít a zpracovat a nedusit je v sobě. I když je zahrabeme hluboko v sobě a uzavřeme se, jednou stejně vyplavou na povrch a dokáží nás pěkně potrápit.

Nikdy na to nejste sami

Pamatujte, že na to nikdy nejste sami a toto předávejte i svým klientům, respektive jejich pozůstalým (váš primární klient je umírající). Jestliže to potřebujete, neváhejte vyhledat pomoc psychologa či terapeuta. Není se za co stydět. Pokud je pro vás těžké o tom mluvit naživo, existují tyto služby také v online podobě, kdy se s terapeutem spojíte třeba z vašeho obýváku. Pro někoho je tato varianta lepší, protože doma to zná a má díky tomu pocit bezpečí a nebojí se otevřít se.

Umírání v různých kulturách

Zajímali jste se někdy o to, jak se umírá jinde ve světě? V západní kultuře je obvyklé, že se neumírá doma, ale v nemocnicích, v LDN nebo v pečovatelských zařízení. Pokud máte již nějaké zkušenosti s péčí o terminálně nemocného a zařizovali jste domácí péči, hospicovou péči nebo zjišťovali informace o paliativní péči, možná že to nebylo tak jednoduché vše zařídit či vyhledat ty správné informace.

Možná jste pečovali o někoho doma a setkali jste se s nepochopením nebo různými narážkami od blízkých či vzdálených příbuzných. Možná se podivovali nad tím, proč prostě svého blízkého neodvezete do nemocnice, kde se o něj postarají a vy byste tak nemuseli nic řešit. Je vám to povědomé? Nebo naopak máte dobré zkušenosti a setkali jste se s pochopením a pomocí okolí?

Možnost volby

Dříve bylo zvykem, že život začínal i končil doma – doma jste se narodili, doma jste zemřeli. V kruhu blízkých. Až v poslední době, ve 20. století, se začali lidé rodit a umírat za bílými zdmi zdravotnických zařízení. Někomu tato možnost jistě vyhovuje. Ale jiným naopak ne. Proto je ideální, když má každý možnost volby.
Mluvíme samozřejmě o situacích, které to dovolují. Díky paliativní a hospicové péči je tato možnost otevřena čím dál většímu počtu lidí. Uvědomme si, že umírání není jen o okamžiku smrti – posledního nadechnutí a vydechnutí. Umírání je proces, který trvá různě dlouhou dobu v závislosti na různých faktorech jako je nemoc, prognóza onemocnění a péče, kterou umírající dostává.

Pohřby

Existuje hodně možností, jak může vypadat pohřeb. V Česku jsme zvyklí prakticky na dvě možnosti – pohřeb do země v rakvi na hřbitově nebo kremace a následné uložení urny na hřbitově. Nemluvě o rituálu, posledním rozloučení. Zpravidla mluví především (nebo pouze jen) zaměstnanci správy hřbitova, mají unifikovaný text, který proloží informacemi o zemřelém a celé se to nese ve velmi smutném duchu. Možná se vám tyto způsoby líbí, možná ne.

Napadlo vás někdy, že to jde i jinak? Vzpomeňte třeba na Vikingské pohřby – Vikingové své mrtvé posílali na moře na voru, který poté zapálili.

Ke kořenům

Slyšeli jste někdy o neziskové organizaci Ke kořenům? Stojí za prvními přírodními hřbitovy v Česku – Lesem vzpomínek v Praze, na kterém se podílela se Správou pražských hřbitovů a Údolím vzpomínek v Brně, které vzniklo spoluprací se Správou hřbitovů města Brna. Další přírodní hřbitovy vznikají i v dalších městech v Česku. Jedná se o hřbitovy bez náhrobků a umělých květin a věnců, kde jsou zemřelí pochováváni v biologicky rozložitelných nebo přírodních urnách, například v papírových nebo dřevěných, na nichž potom vyroste strom, případně se popel vsype ke stromu. Můžete se na ni obrátit také s přáním o doprovázení při obřadu a také pořádají různé workshopy či přednášky.

Rebecca Lions

Jedné takové přednášky jsme se zúčastnily v září 2019 v Praze, kdy přijela australská dula na konci života Rebecca Lyons. Vyprávěla o své práci funebračky, sdílela s námi své zkušenosti a poznatky z výzkumu o pohřbívání, na kterém pracovala a představila nám svůj projekt You n` Taboo. Zajímavé bylo dozvědět se o tom, jak se pohřbívá v jiných částech světa. Zmínila například zelené pohřby v Anglii, jak se mrtví pohřbívají na zelených loukách, kde se pasou ovce nebo se dělají mohyly.

Funebra

Na Slovensku existuje organizace Funebra, která stojí za přírodními hřbitovy na Slovensku – konkrétně jde o Les spomienok v Košicích a Zahradu spomienok ve Zvolen. Poskytují také konzultace nebo provázení na obřadech.

---

Pojmenování strachu

Nebojte se svůj strach konkrétně pojmenovat. Uvědomte si, čeho přesně se vlastně bojíte.

Pojmenování strachu je první krok k tomu, jak s ním pracovat

Jak odejít v míru – zdravé vztahy a smysl života

Odejít v míru a klidu z tohoto světa je něco, co si přeje asi každý z nás. To, jak odejdeme, ovšem nezáleží pouze na posledních týdnech našeho života, ale na celém našem životě. Když nebudete mít vyřešené vztahy s blízkými, těžko se vám bude odcházet. Znáte ten pocit, když někam odjíždíte, třeba na dovolenou, a přesto že jste se pečlivě balili, máte pocit, že vám něco chybí?

Neodkládejte to na někdy

Takhle nějak to můžete cítit i ohledně vašich vztahů. Myslíte si, že je vše v pořádku, ale určitě “nevisí nic ve vzduchu”? Není nic, co byste si chtěli ještě třeba s rodiči vyříkat? Neodkládejte to na “někdy”. Nikdy nevíte, kdy už další příležitost nedostanete. Není to nic jednoduchého – kdyby bylo, už byste to měli vyřešené.
Určitě budete potřebovat notnou dávku odvahy. Ale ten pocit, kdy je “vyčištěný vzduch” a víte, že jste si řekli vše, co jste chtěli, je skvělý. Možná budete překvapeni, že váš blízký taky měl něco na srdci, co nebylo snadné říct. Možná to taky nedopadne to podle vašich očekávání – i to se může stát. Budete ale vědět, že jste to alespoň zkusili.

Stačí začít malými krůčky

A víte, co od života očekáváte? Jste spokojeni s tím, jak jste doposud žili? Jistě se najdou chvíle, které určitě nechcete prožít znovu, ale i ty k životu patří. Vše, co se doposud stalo, jaká jste činili rozhodnutí, věci, které jste naopak neudělaly – to vše vás formovalo a díky tomu jste teď takoví, jací jste. Pokud nejste spokojeni, změňte to. Je to těžké, je to bolavé, ale je to nezbytné, pokud chce být šťastní. Stačí začít malými krůčky.

Důležité je mít vizi – máte nějakou vizi? Je něco, co byste chtěli – dokázat, naučit se, vyzkoušet, učinit? Vezměte ten obrovský kus a rozdělte jej na menší části. Každou tu část rozdělte na ještě menší části. A z této jedné malé části udělejte jednotlivé kroky, které vás nakonec dostanou tam, kam chcete.

Skvělá je na tohle myšlenková mapa. Pokud jste kreativní, můžete si ji nakreslit na papír, pokud máte rádi aplikace, vytvořte si ji na počítači nebo v mobilu, existují i aplikace zdarma (většinou jsou verze zdarma omezené počtem map, které můžete vytvořit, poté aplikace nabízí placené verze), například MindNode, MindMeister, Ayoa, Coggle, Mindomo, Popplet, Lucidchart, Diagrams.net. Liší se především vzhledem, záleží, jaký styl vám vyhovuje. Myšlenkové mapy můžete používat také při práci duly pro plánování a vizualizaci.

Co se týče smyslu života, myslím, že na jednu stranu je “smysl života” přeceňovaná fráze. Smysl života se mění v čase. Jinak jste to vnímali jako batolata (aniž jste si to uvědomovali), jinak jako mladiství a jinak v dospělosti. Jiný smysl života máte jako svobodný člověk a později jiný jako člověk s rodinou. Opravdu upřímně by nás zajímal váš pohled na smysl života – jak to vnímáte vy. Budeme rády, když toto téma budete sdílet v Death Cafe nebo ve facebookové skupině Death Cafe Czech nebo Dulí kurz.

Čeho se lidé bojí při umírání

Je pochopitelné mít strach ze smrti. Nejčastěji se bojíme bolesti, osamění, bezmocnosti, ztráty důstojnosti a toho, že budeme na obtíž těm, kteří o nás budou pečovat. Strachy dokáží pěkně potrápit a kolikrát jsou horší než potom realita. Bolest se dá v dnešní době velice dobře kompenzovat a je tak zvládnutelná.

---

S ostatními strachy se dá pracovat, aby nás netížily. Jako obvykle, existují různé možnosti, jak můžeme pracovat se strachem. Někomu vyhovují Bachovy esence, bylinky, práce s energií, kvantová terapie, EFT, někomu psychologická pomoc (psycholog je také součástí hospicového týmu). Postupně zjistíte, co se osvědčuje při práci vám nebo už možná máte nějaký osvědčený způsob. Všechny tyto věci můžete sdílet s ostatními dulami

Pracovní sešit 2. modul

1. Čeho se bojíte při umírání?
2. Myslíte, že jste na smrt připraveni po praktické stránce? (Pokud ne, nebojte se, dostaneme se k tomu v modulu 8.)
3. Které tři věci byste rádi zažili/ochutnali/navštívili/viděli/… před tím, než zemřete?
   Co vám brání v tom udělat to?
4. Jděte na krátkou procházku a všimněte si, co vše kolem vás umírá nebo už zemřelo. Všimněte si, že umírání je proces. Zemřelé rostliny a živočichové jsou v různém posmrtném stádiu.
5. V modulu 2 jsme se bavili o smyslu života a vizích. Byla zmíněna myšlenková mapa jako nástroj, který vám může pomoci ujasnit si jednotlivé kroky k dosažení nějakého cíle. Zkuste si vytvořit myšlenkovou mapu k nějaké vaší vizi
   nebo cíli, kterého chcete dosáhnout. Tento úkol není třeba s námi sdílet, pokud nechcete.